Výchova dítěte je náročný úkol, který mnohé rodiče staví do situací, kdy jim dochází trpělivost a hledají rychlé řešení. Mnozí tak sahají po tělesných trestech – ať už ve formě plácnutí po zadku, facky nebo hrubého zatřesení. Odborníci však varují: i jediné fyzické napomenutí může mít dlouhodobé následky.
Běžná praxe? Ale za jakou cenu?
Podle průzkumů se až 80 % rodičů někdy uchýlilo k fyzickému trestu dítěte. Tato statistika ale odhaluje spíš nedostatek podpory a velkou psychickou zátěž, než že by šlo o skutečně efektivní výchovný nástroj. Rodiče často ztrácejí trpělivost ve stresových situacích, kdy jim chybí podpora – ať už odborná, nebo jen lidská.
„Představte si, že udeříte své malé dítě. A teď si představte, že byste to samé udělali, až mu bude 25. Jaký to má smysl?“ říká speciální pedagožka Klára Laurenčíková.
Co by mohlo pomoci?
Pomoc by neměla přijít až ve chvíli, kdy rodina spadne do krize. Už včasná prevence, jako je možnost vystřídat se v péči o děti, mít přístup k rodinné asistenci nebo psychologické podpoře, může předejít situacím, kdy je rodič na pokraji svých sil.
Laurenčíková také upozorňuje na skupiny rodičů, které se samy potýkají s těžkou minulostí – často šlo o oběti násilí, zanedbání nebo vyrůstaly v ústavní péči. Tito lidé nemají vytvořené zdravé vzory a často nevědí, jak bezpečně a laskavě reagovat na dětské potřeby.
Proč tresty nefungují
Tělesné tresty mohou mít velmi negativní dopad na vývoj dítěte. Ztráta důvěry, problémy s vyjádřením emocí, poruchy chování a v krajních případech i traumata, která si člověk nese do dospělosti. Místo toho je třeba rodičům ukazovat funkční alternativy – jak zvládat konflikty s klidem, jak nastavovat hranice a budovat vztah založený na respektu.
Chybějící systémová podpora
Největším problémem je však podle Laurenčíkové absence systémové pomoci. Stát často zasahuje až v momentě, kdy je dítě z rodiny odebráno – zatímco preventivní podpora téměř neexistuje. Přitom včasné intervence jsou levnější, efektivnější a především zachovávají dítěti domov i bezpečné pouto s rodičem.
Změna myšlení je nutná
Odsouzení tělesných trestů by nemělo být jen symbolickým gestem. Je třeba o problému otevřeně mluvit, přestat jej zlehčovat a nabídnout rodičům praktické nástroje, jak se svými emocemi i výchovnými výzvami pracovat.
