Konec vztahu, ať už jde o rozchod nebo rozvod, patří mezi nejtěžší životní chvíle. Přináší s sebou zmatek, smutek i strach z budoucnosti. Najednou se před vámi otevírá nová realita – řešení bydlení, rozdělení majetku, někdy i péče o děti. Jak se s takovou změnou vypořádat a znovu najít v životě rovnováhu?
Dovolte si prožít smutek
Ztráta partnera je bolestná, a proto je důležité dát si prostor k truchlení. Plačte, pište si deník, sdílejte své pocity s blízkými – to vše je v pořádku. Nezadržujte slzy ani smutek, protože právě jejich vyjádření je první krok k uzdravení. Zároveň si ale dopřejte malé radosti – oblíbený film, dobré jídlo nebo procházka na čerstvém vzduchu. Připomínejte si, že i to nejtemnější období jednou skončí.
Nezůstávejte sami
Izolace situaci často jen zhoršuje. Najděte si společnost, ve které se cítíte dobře – přátele, rodinu, kolegy. Sdílený smutek je snesitelnější a podporující slova dokážou vykouzlit úsměv i v těžkých chvílích. Nebojte se mluvit o svých pocitech, protože vaše okolí to většinou pozná i bez slov.
Pokud se necítíte na společenské akce, zkuste navázat nové kontakty prostřednictvím zájmových aktivit – sport, kurzy, dobrovolnictví. Setkávání s novými lidmi může přinést nejen rozptýlení, ale i novou motivaci a radost.
Pečujte o svou psychiku
Rozchod je zkouškou psychické odolnosti. Je proto důležité o sebe pečovat – dopřejte si dostatek odpočinku, snižte stres a dělejte věci, které vás uklidňují. Péče o sebe není sobecká, ale naopak nezbytná. Postupem času se psychická bolest zmírní a nastoupí fáze smíření.
Pamatujte si, že i ty nejtěžší chvíle jednou pominou. Jakmile se zotavíte, zkuste se podívat zpět a najít v celé situaci ponaučení, které vám do budoucna pomůže.
S manželem jsme byli 18let. V podstatě nám to vůbec nefungovalo. Až dcera mě podpořila v tom, abych udělala ten krok a rozhodla se to vyřešit. Nejdříve jsem to trpěla kvůli dětem. Říkala jsem si, že je neoberu o tátu, ale dnes vidím, že jsem to měla udělat dřív. Holky tátu mají a nikdy o něj nepřišly. Já jsem sice začala žít, ale už pozdě. Měla jsem strach, jak to bude s majetkem. S bytem. Kde budeme, jak to zvládneme finančně. Dost mi pomohlo, že holky už byly velké. A teď už vím, že bychom to zvlýdly i tak.